Zrcadlo našich vlastností
Často se na lidi ve svém okolí zlobíme pro jejich špatné vlastnosti či zvyky. Soudíme-li však bez příkras, vážně a spravedlivě sami sebe, zjistíme, že chyby, které jsme okolním lidem vytýkali, jsou podobného druhu jako chyby naše.
Lidé nám tím ukazují naše chyby a nedostatky. Tím je před každého člověka předkládáno zrdcadlo jeho vlastních nedostatků, díky němuž je může poznat a překonat.
Vezměme si například člověka, který posměšně hledí na každý neúspěch či omyl lidí ve svém okolí. Jakmile se však jiný člověk zmíní o jeho neúspěchu či omylu, snáší to dost těžce. Už to může nezaujatému pozorovateli dost napovědět.
S tím vším také úzce souvisí pojem láska. Pravá láska k druhému člověku nemá nic společného se
zamilovaností, která je pouhým krátkodobým pomatením smyslů. Pravá láska neznamená lichotit druhému, podporovat či jen tolerovat
jeho lenost, pohodlnost či jiné špatné vlastnosti. Pravá láska znamená vidět chyby druhého a pomáhat mu je překonávat.
V mnohém člověku nyní vyvstane otázka, jak od sebe odlišit pravou
lásku a naše vlastní chyby, které nám ukazují okolní lidé?
Člověk s pravou láskou nahlíží na druhého nezaujatě a touží mu pomoci se této chyby zbavit. Naproti tomu člověk jemuž tato láska chybí se na ostatní lidí hněvá kvůli jejich chybám, které jej dráždí.
Nahlížíme-li na člověka nezaujatě a vidíme jeho chyby či jeho špatné zvyklosti, neměli bychom to tedy v sobě dusit, ale spíše si s ním o tom pohovořit. Tím mu můžeme velice pomoci, jelikož on svou chybu neviděl a proto jí také nemohl překonat a odstranit ze svého života.
Pěstujme tedy tuto lásku v sobě a dívejme se raději na naše nedostatky a špatné zvyky. Jakmile toto dokážeme, budeme žít s druhými v míru a vzájemném porozumění.