Lidi nelze nazvat dobrými nebo zlými. Vždyť i ten nejhorší člověk v sobě nosí kapku dobra a i ten nejlepší člověk
se dá zkazit. To znamená, že i toho nejhoršího lze změnit k lepšímu, probudit v něm spící dobrotu a lásku,
zkrátka probudit v něm opravdového člověka. Není to ovšem jednoduché. Vyžaduje to spoustu práce, ale kupodivu ne
ve smyslu práce na daném člověku, ale práce na sobě samém! Neboť člověka nejvíce ovlivňujeme svým chováním, svými
slovy nepořídíme ani zdaleka tolik.
Je přece známo, že verbální komunikací nepředáváme ani 10% informací! Jen si všimněte malých dětí, jak napodobují
vše po dospělích. Často se před nimi musíme hlídat, aby od nás nepochytili něco nehezkého. Tento napodobovací pud
v dospělosti již téměř zaniká, ale přeci jen v něm zbývá trocha v každém člověku.
Pro to, abyste změnili své okolí k dobrému, se musíte nejprve změnit vy sami uvnitř a být tak vzorem pro druhé.
Neznamená to však že by vás měli lidé nějak vyzdvihovat.
Znamená to působit na lidi. Ti lidé si to často ani neuvědomují, probíha to nevědomě, automaticky.
Dnes je na naší Zemi mnoho těch špatných vzorů a jen málo těch lepších.
Proto to zde taky vypadá tak, jak to vypadá. Aby se společnost změnila k lepšímu, nesmime o tom jen mluvit, ale
jít a slova proměnit v čin! Lidé dobří mají vždy více síly, než ti špatní – pokud chtějí.
Proto směle vpřed!
Každý den můžeme nějak zlepšit život zde. A budeme-li silní ve svém chtění, ti slabší se o nás budou moci opřít a
načerpat sílu pro své další konaní.