Z historie rytířů
Teprve novodobá archeologická a historická bádání ukázala, jak silně ovlivnili Keltové evropskou kulturu. Nepochybně měli zprostředkovaně vliv i na utváření podoby raně středověkého rytíře. Vždyť i nejvýznamnější rytířské eposy – příběhy krále Artuše a rytířů kulatého stolu – mají keltský původ.
Keltský štítKeltský štít byl rekonstruován podle římských vyobrazení a archeologických nálezů. Měl většinou oválný tvar, v delší ose měřil asi 100 – 130 cm. Obvykle byl vyroben ze dřeva a potažen kůží, podélně vyztužen masivním, uprostřed zesíleným žebrem z tvrdého dřeva, příčně kovovou poklicí s výběžky do stran. Někdy byl okován i na obvodu. Je pravděpodobné, že byl vyzdoben malovsným ornamentem, podobně jako nalezené kovové štíty ornamentálním reliéfem.
Keltové jako skupina kmenů příbuzných jazykem, kulturou a náboženstvím se zformovali mezi 10. a 8. stoletím př. n. l., nikdy však nevytvořili jednotný stát. Jejich největší rozkvět nastal mezi 7. a 5. stoletím př. n. l. (doba halštatská). Na počátku svých historických konfliktů s Římskou říší vítězili, dobyli severní Itálii i samotný Řím. Později však Římu podlehli, částečně byli romanizováni, částečně vytlačeni do Skotska a Irska. Dodnes žijí v západní Evropě jejich potomci hovořící jazyky z keltské jazykové skupiny: velštinou, irštinou, skotskou gaelštinou a bretonštinou.
Keltský meč
Keltský meč byl podobně jako přilba proměnlivého tvaru, podle doby a místa. Obecně se dá říci, že byl delší než římský gladius, s nímž se shodoval minimální záštitou, která sloužila spíš k pevnému uchycení čepele než k ochraně ruky. Čepel měla většinou tvar protáhlého listu. Jílec byl buď tvarován jako jednoduchá a praktická rukojeť nebo měl tvar lidské či zvířecí figury (obřadní meče).
Keltská přilba
Keltská přilba měla různé tvary. Častý byl polokulový tvar, někdy vybíhající ve středu do kónického hrotu. Přilby byly většinou opatřeny lícnicemi chránícími tváře a „límcem“ na ochranu krku zezadu, často také vyztuženy nanýtovanými kovovými pásy. Všechny tyto části bývaly někdy zdobené typickým ornamentem, jehož nejčastějším motivem byla spirála. Typ polokulovité přilby s lícnicemi a límcem převzali od Keltů Římané a vybavili jimi své legionáře.
Původní sídla keltských kmenů ležela na horním Dunaji, mimo jiné i na území Čech, kterým dal jméno keltský kmen Bójů (Bohemia).
O bojích s Kelty (Galy) napsal římský císař Galius Iulius Caesar své Zápisky o válce galské, které jsou cenným zdrojem informací. V prvním století před naším letopočtem Caesar Galy porazil, od jejich slavného náčelníka Vercingetorixe však utrpěl porážku.
Keltové byli obávaní bojovníci vynikající odvahou, avšak bojovali v neuspořádaných skupinách a individuálně, čímž byli proti dokonale organizovaným a disciplinovaným římským legiím v nevýhodě, která nakonec přivodila pád jejich civilizace.
Keltský styl boje
Na soudobé ilustraci útočí Keltové jako neuspořádaný houf individuálních bojovníků proti dobře vycvičené a disciplinované římské armádě.
Text i obrázky převzaty z knihy Rytíři od P. Dvořáčka
©Pravda a čest