Pravda a čest

Pro co žít

Co ještě člověk může chtít ztratí-li pozemskou oporu. Tedy míněno zdraví, práci, zaměstnání, druha, rodinu či
tzv. pozemské jistoty, ke kterým patří dnes zejména peníze.

Nelze nevzpomenout životní, strastiplný příběh J.A Komenského, který několikrát ve svém životě přišel o všechno a
přece touha žít a tvořit jej vedla stále k činorodosti. A i když po jeho odchodu z této země upadla jeho díla v
zapomnění, po mnoha desítkách let se opět objevila a dones slouží pro svou vysokou lidskou hodnotu.

Pracuji v jedné úspěšné společnosti, zabývající se zpracováním produktů z ekologického zemědělství. A protože
záměr a ekonomika společnosti jsou úspěšné ve své realizaci, jsou zde také prostředky na zlepšování pracovního
prostředí i výrobního programu, což se také využívá.

Zpočátku zde pracovalo jen několik lidí s ekologickým ideálem, postupně se společnost rozšířila, přibylo mnohem
více lidí i práce a také problémů. A jednoho dne stála společnost před potřebou řešit mezilidské vztahy a
účinnější dělbu práce. Dokonce si spolu zpracovali vlastní ideály v rámci rozvoje firemní kultury.

Úskalí se ovšem objevilo v době, kdy se tyto ideály měly naplnit v každodenní práci. Ono totiž něco se mělo
zlepšit, ovšem něco dosti změnit. Většina z pracovníků již brzy věděla co má zlepšit a také změnit. Ale ten
druhý! Totiž to, co každý sám dělal bylo „v pořádku“, podle něj.

Bylo tedy zapotřebí v základní podobě nastavit činnosti tak, aby se staly efektivnějšími, ale zejména, aby si je
správně lidé předávali. Jinak také řečeno, aby bylo vše jasné a průhledné pro každého ze spolupracovníků. Prostě
splnit svůj úkol tak, aby ten druhý již nemusel nic za předchozího dodělávat.

A tu se stalo zjevným to, že těmto lidem na druhých až tolik nezáleželo, že si ve většině přišli vydělat své
peníze a řešit své životní příběhy. Jejich ideály pojednou byly vnější prázdnou maskou. Chtěli si uhájit své
místo, vydobyté návyky. Vlastní vztah k ideálu a ke společnosti, která jim umožnila živobytí, řešili slzami v
očích, odmítavou kritikou nebo pohrůžkou výpovědi a také tím, že nemají čas.

Co se vlastně stalo?

Těm lidem sáhl někdo na jejich jistoty. Nebylo pro ně důležité, zda jsou tyto jistoty oprávněné či ne, či zda je
tyto „jistoty“ nevedou v konečném důsledku ke ztrátě. Oni pocítili jen ohrožení a začali se bránit. Vůbec jim
nepřišlo na mysl, že z toho mohou mít postupně také prospěch. Že oni sami mohou být tvůrci vlastní prosperity,
ponesou-li v sobě ideál a vyvinou-li také úsilí k jeho naplnění v již zaběhnutých činnostech.

Pracuje-li totiž člověk pro sebe, tak bojuje o život jen sám. Dělá-li však více pro druhé, tak najednou má
mnohonásobně větší prospěch, protože pro něj dělají také ostatní.

Samotné úsilí, byť nezištně druhému prospěšné, je však především provázeno zákonitými kosmickými ději,
posilujícími právě prospěšnost celého lidského rodu a také působení sil v přírodě, jež mnohá řešení usnadní a
urychlí. Tato vzájemnost je mocným „magnetem“ ideálu.

Co tedy člověk chce, to se mu stane. Touží-li po ušlechtilém ideálu a rozvážně o něj usiluje už v maličkostech,
postupně se požehnání dostaví vedouce navíc člověka s jistotou za hranice pozemského. Bude-li však v obavě sedět
na vavřínu svých výdobytků, brzy tyto chátraje pohřbí i jejich tvůrce. Na to každý pamatuj, dokud ještě můžeš,
pokud ti život sám na jistoty nesáhnul!

zdroj: www.os-obroda.cz

© Pravda a čest