Příhody profesora Jelínka
Vážení čtenáři, Připravili jsme pro Vás seriál „Příhody profesora Jelínka“, kde budeme uveřejňovat příběhy z jeho nesmírně zajímavého a poučného života. Hlavní postavou nemusí být vždy on sám, ale i někdo z jeho okolí.
Pravda mezi lavicemi
Chmurné středeční ráno ukazuje, že tu stále panuje zima a do jara je ještě pořád daleko. Jmenuji se Mirek a studuji první ročník střední školy. Nyní bych vám rád převyprávěl co se mi nedávno přihodilo.
Není to dlouho co jsem dorazil do školy a usadil se do lavice. Během chvíle se před mojí lavicí objeví nechvalně známé firmy - Skácel a Kořínek. „Čus Mirku. Heleď…máme tu pro tebe nějakou prácičku. Víš jak nám minulej týden dal tříďas opsat 50x ten článek z učebnice. Tak teď mu to vrátíme. Dáš mu lepidlo na židli.“ „No a proč já? Proč si to neuděláte sami?“ „To je snad jasný! Když to uděláme my tak budeme hned podezřelý.“ „Ne, ne v tomhle já nepojedu.“ odpověděl jsem. „Si teda najdeme někoho jiného“ a s těmito slovy se vzdálili.
Zazvonil zvonek a ruch ve třídě se začal pomalu vytrácet. Vstupuje náš pan třídní. „Posaďte se žáci. Kdopak chybí? Nikdo? Výborně. Tak začněme. Mirku, vyber mi ty slohovky, které jste měli vypracovat.“ „Ano pane profesore, ale rád bych se omluvil - já na to zapomněl.“ „To tě tedy budu muset potrestat. Dnes byl poslední termín odevzdání. Píšu si u tebe za pět.“ „Ano prosím“ odpovídám zkroušeně. Usedám do lavice a jen pro sebe si povídám: „toto dnes pěkně začíná.“ „Mirku ani si nesedej. Pojď si opravit tu pětku. Jistě ses včera učil.“ Já jen před očima zhlédnu vzpomínku, jak jsem včera celé odpoledne hrál fotbal. Po třech nezodpovězených otázkách jen slyším: „Co se to s tebou stalo? Žel musím ti dát znovu za pět. Posaď se.“ Zabručím děkuji a jdu se posadit. Právě jsem dostal zlost a přemýšlím o tom, co mi ti dva výtržníci navrhli. Po hodině k nim zamířím a jen řeknu: „Dobrá tedy. Kde máte to lepidlo?“ „Opravdu to chceš udělat?“ ptá se udiveně Kořínek. „Jo! A už se neptej!“ odpovím podrážděně. „Ale pokud tě přitom někdo uvidí, na nás to nebude.“ „Bez obav.“
Hned druhou hodinu jsme měli opět třídního učitele Jelínka. Nastražena past již čekala na svou oběť. Profesor si usedá a na první pohled se zdá, že nic nepoznal. Avšak než dopíše zápis do třídní knihy, lepidlo začíná plnit svou funkci. Na štěstí jsem na židli dal lepidla málo. Profesor se z této šlamastiky dostává rychlým trhnutím a to mu způsobuje drobné natrhnutí kalhot. Ve třídě se objevilo pár skrytých úsměvů, avšak profesor Jelínek byl velmi rozzloben. Asi pár desítek vteřin na nás křičel a pak jen zvolal: ,,Viníka vypátrám! Hned jsem zpět!“ Poté se už jen zabouchly dveře.
Ze třídy se ozval zvědavý hlas Petra Halámky: „Tedy pánové kdo to byl?“ V tom se ozve ze zadní lavice Skácel a zvolá: „To byl Mirek.“ To je teda krysa! Bleskne mi hlavou. Mezitím se vrátí stále nabroušený učitel. „Tak tedy kdo to byl!?“ Opět se ozývá Skácel: „Byl to Mirek“ „To snad ne! To by přece Mirek neudělal, nebo ano Mirku?“ „Ne pane profesore.“ „Dobrá. Tobě mohu věřit. Avšak viníka si najdu třído! Teď si napíšeme test.“
Celý zbytek dne jsem nad tím přemýšlel. Já lhal! Nejenom, že jsem ublížil panu Jelínkovi, ale ještě jsem lhal. Mé výčitky posílila hodina dějepisu, kde jsme se učili o mistru Janu Husovi, jeho za pravdu dokonce upálili a já se bojím pouhého výprasku? To snad ne. Hned za panem učitelem dojdu a vysvětlím mu to.
A jak jsem řekl, tak jsem opravdu učinil. Po sedmé vyučovací hodině uháním do kabinetu. „Pane profesore chtěl bych se přiznat k tomu lepidlu.“ „To jsi byl ty Mirku?“ ptá se udivený učitel. „Ano jsem hloupý, někdo mě navedl a pod tlakem těch pětek jsem se nechal přemluvit.“ „Děkuji Mirku, že ses přiznal. Toho si vážím více, než nějakých kalhot.“ V duchu si jen dodám: pravda vítězí. „A kdopak tě tedy navedl?“ „Omlouvám se, ale já vám to říci nemohu.“ odpověděl jsem. „Byl to Skácel a Kořínek?“ „No….ano. Ale jak to víte?“ ptám se udiveně. „Já byl ve stejném papírnictví, už když to plánovali, za jedním vysokým regálem. Škoda jen, že jsem neslyšel jméno oběti.“ „Aha“ náhle mi bylo vše jasné. „Můžeš jít a já už si to s nimi vyřídím. Jen budu čekat zda se přiznají. Musím zjistit jaké mám žáky ve třídě. A těmi kalhoty se netrap. Já svému profesorovi také kdysi zničil kalhoty.“ A tak s úsměvem odcházím.
Pravda vždy vítězí
© Pravda a čest
