Les skutků
Je krásný páteční pozdní večer a já už se připravuji spát. Jen co ulehnu přemýšlím o právě uběhnutém pracovním týdnu. Co jsem pokazil a naopak se mi podařilo. Avšak zanedlouho vyhrává únava a já usínám….
Ocitám se v krásném, nepopsatelně krásnem lese. Je to les listnatý a bohaté koruny stromů jsou přímo uměleckým dílem, na které by se dalo dívat hodiny.
Procházím se tím to lesem a jednotlivě se dívám na každý strom. Mám pocit, že každý
z nich vypráví svůj příběh a jen co tuto větu domyslím zaplavuje mne pocit štěstí a radosti.
Najednou se přede mnou objevuje spanilá bytost. Je to žena, ale tak krásna a čistá, že pocit, který dostávám se nedá snad nijak dobře popsat, pocit bezpečí, radosti a mateřské lásky, je tomu asi nejbližší.
Žena je již u mne. Slyším pozdrav ,,Zdravím tě člověče “ ústa se však jí nehýbou. Po chvilce zírání vykoktám též pozdrav „Dobrý den. Prosím vás kde to jsem?“ „Jsi v dobromyšlenkovém světě.“
„Aha…a to je co?“
„To máš jednoduché. Když každý člověk pomyslí, nebo ještě lépe udělá nějaký dobrý čin, tak tady u nás vyroste strom.“ „To je tedy krásné“, povídám. V tu chvíli se vedle mne začne třást zem.
Slyším: „jen ustup !“ A vzápětí vedle vyrůstá stromek, ale je to jen pár vteřin a je zněj velký a statný strom.
Koukám na to jen s otevřenými ústy.
Pohlednu na ženu a ta jen řekne: ,,Dotkni se toho stromu.“ Bez přemyšlení odpovídám „ano“…a přistupuji ke stromu. Přikládám na něj obě ruce.
A dostavuje se pocit jako kdybych jel tobogánem před sebou spatřím ten příběh, který způsobil to, že tento strom vyrostl. Je to krátký děj: malý chlapec jde s maminkou z nákupu a jen volá: ,,Hele mami to je paní Součková!“ „Ano Míšo“ odpovídá maminka. Paní Součková je jejich sousedka. Stará paní, chodicí už o holi. „Dobrý den paní Součková já vám pomohu s nákupem.“ „Á to budeš hodný Míšo. Já ti dám potom nějakou sladkost.“ „To nemusíte. Já vám chci jen pomoci.“ Stojím jako neviditelný mezi postavami, které mi odehrávají tento příběh. Ten chlapec jen neuvěřitelný! To by přece neudělalo ani mnoho dospělých! Pomoci někomu a nežádat odměnu. Ale to není vše…najednou pociťuji náladu toho chlapce a on má opravdu krásnou a čistou nefalšovanou radost z toho, že té paní pomáhá. Tato radost obklopuje i mne.
Vracím se opět do lesa. Paní lesa tam pořad je a začne vyprávět, že toto je tedy dobroles, ale jak my lidé máme přísloví. Každá mince má dvě strany proto vypraví o temnolese a tam je něco podobného však tam jsou stromy ošklivé polámané a jde z nich strach. Tam vyrůstají špatné skutky.
Proto vás milí čtenáři prosíme, sázejte jen ty krásné stromy.
Obrázky převzaty z www.vodasvetla.cz
©Pravda a čest