Pravda a čest

Kultura řeči

Naši předkové byli bystrými pozorovateli. Nevyznačovali se "učeností", ani "vysokoškolským vzděláním", ale jejich
moudrost pramenila z jednoduché přirozenosti - z důvěrnějšího spojení se základními silami přírody a vesmíru a z
hlubšího prožívání a pozorování života samého. Své zkušenosti a poznatky vložili do mnohých vyprávění, pověstí,
přísloví a pořekadel.
Vzpomeňme jen jedno z nich, úzce souvisící s kulturou naší řeči: „Ptáka poznáš podle peří, člověka podle řeči!"

Lidskou řečí vychází na povrch niterní, skrytá podstata člověka. Řeč a slovní projev není proto možné vnímat jako
něco samostatného a nezávislého, ale jako venkovní projev něčeho, co vzniklo dříve, něčeho co dalo prvotní podnět
ke zformování do slovní podoby.
A tím „něčím" je lidská myšlenka, která představuje skrytý niterní život každého z nás.

Proto když chceme hovořit o kultuře řeči a vyjadřování, je nutné hovořit i o kultuře myšlení. Neboť tyto dvě věci
jsou spolu propojené tím nejužším způsobem, přičemž jedna nevyhnutelně a logicky vyplývá z druhé. Z myšlení a
myšlenek povstává řeč, která odráží hloubku, hodnotu a kvalitu našeho niterního myšlenkového života, podobně jako
to vyplývá z citovaného přísloví. Když se chceme vážně a se vší důsledností zaobírat zlepšením kultury řeči,
odstraněním nevhodných, vulgárních a urážlivých slov, je nevyhnutelně potřebné zaměřit pozornost na samotné
jádro, vlastní podstatu, ve které všechno tkví a ze které vše, co děláme vzniká - na naše myšlení. Jen ve vědomém
důraze každého z nás na pozitivní a budující hodnoty, na čistotu a ušlechtilost vlastního myšlení, na jeho
celkové zaměření k těm nejvyšším ideálům, tkví ozdravění nejen slovního projevum ale všeho, s čím denně
přicházíme do kontaktu.

Žel realný život, který se nas dennodenně bolestně dotýká, nevybíravá slova, bezbřehý vulgarismus, neúcta vůči
vysokým a ušlechtilým hodnotám, všechno to je jen zrcadlem našeho vlastního nitra, realným odrazem našeho
myšlenkového života!

Člověk a celé lidstvo se naivně domnívá, že si ve svém myšlení může beztrestně zahrávat s čímkoliv. Ve své
nevědomosti a ignoranci nechce pochopit, že všechno, co se zformuje v této jemné, neviditelné, ale realné úrovni
světa myšlenek, hledá nakonec cesty k venkovnímu projevu ať už slovem, nebo činem. I my sami, jako jednotlivci,
nebo jako celý národ jsme jen tím, co myslíme a modelujeme naším rozumem ale i cítěním. Taková je potom naše  řeč
i chování.

Ve správné uvědomění si těchto skutečností je každému hloubavému člověku i celé společnosti ukázána cesta ke
zlepšení života, ke zlepšení a ozdravění nejen ve vztahu ke kultuře slovního projevu. „Zlaté pravidlo"
všeobecného obrodního procesu zní.

„Udržujte krb svých myšlenek čistý! Tím zbudujete mír a budete šťastní!“


Jak realizovat tento ozdravný proces v oblasti vyjadřování, kultury řeči a v podstatě i všeho ostatního ?

Cesta ke všeobecnému pokroku je lehce dosahnutelná jen s určitou mírou sebedisciplíny v myšlení. Stačí po této
ceste jen kráčet. Ale žel, to je asi pro nás to nejtěžší. Tuto cenu za pokrok, která se na první pohled zdá velmi
nízká, přece jen nejsme ochotní zaplatit. A navíc, současný svět je už „na míle" vzdálený od původní
jednoduchosti a čistoty myšlení a cítění a tak v přehnané důvěře ve svou učenost a rozsáhlé rozumové poznání není
ochotný připustit, že by snad cesta k ozdravení života mohla být až tak jednoduchá! Současný svět ve svém
dobrovolném omezování se soustředí jen na to hmotné a viditelné a odsuzuje vše, co přesahuje rámec rozšířených
zvyklostí. Toto lidstvo bude hledat své vlastní „skutečné a realné" příčiny současného neblahého stavu téměř ve
všech oblastech života, důsledně se pohybujíc na „vědecké bázi" namísto skutečnosti, aby každý sám za sebe přijal
plnou zodpovědnost za vlastní myšlení a cítění. Myšlenky představují sílu, kterou je možné budovat a pozdvihovat,
ale i ničit a pustošit. Důrazem na čistotu myšlení je možné v osobním i celospolečenském měřítku dosáhnout věcí,
které zákonitě povedou ke všeobecnému ozdravění našeho života. V zachovávání čistoty a ušlechtilosti myšlení je
ukryté tajemství vzestupu lidstva! To znamená že je v něm skrytá i ztracená cesta k ozdravění kultury řeči a
vyjadřování ve všeobecnosti.

„V kapce vody se skrývá celý vesmír!“ – hovoří opět jedna stará moudrost. Podobně i zdánlivě malicherný problém
kultury řeči skrývá v sobě věci o mnohem dalekosáhlejší a hlubší, než by se mohlo na první pohled zdát. Ale
všechny velké a převratné věci jsou jednoduché a v této jednoduchosti jsou přístupné každému člověku bez rozdílu.
Bez rozdílu výšky společenského postavení, bez rozdílu vzdálenostní úrovně, bez rozdílu rasy, nebo náboženského
přesvědčení. Cesta ke všeobecnému ozdravění života, k ozdravění kultury a slovního projevu je tedy až dětsky
jednoduchá a jasná.

Jen je třeba začít a každý sám za sebe. Udělat ráznou změnu v navyknuté povrchnosti a být příkladem pro své okolí
i v tomto směru. V takovém úsilí se potom člověk postaví na stranu všech lidí s dobrým srdcem, kteří nemohou
souhlasit s „kulturou projevu", která se na nás doslova vrhá ze všech oblastí společenského života. Být
orientovaný politicky, ekonomicky, nábožensky, mediálně nebo jinak, neznamená nic jiného, jako být zaměřený
lidsky a tak být pravým člověkem. I v řeči a ve vyjadřování.

Převzato ze stránek www.pre-slovensko.sk

© Pravda a čest