Pravda a čest

Indiánská sauna

"ZJEDNODUŠENĚ POLOPAŤE"

Sauna, neboli potní chýše, dakotsky (siouxsky) zvaná INI TIPI, byla neodmyslitelnou součástí každého tábora
prérijních Indiánů. Poskytovala nejen dokonalou očistu těla, ale ve spojení s obřady, které s ní souvisely,
očišťovala i Indiánovu duši. Protože používání sauny bylo u Indiánů vždy spojeno s mystikou, nebudeme v dalším
textu rozlišovat, co se dělá z důvodů praktických a co z důvodů obřadních.

Saunu stavíme co nejblíže vodě. Čím studenější voda, tím lepší. Ideální je, když se mohou najednou ponořit
všichni saunující, tedy kolem osmi osob, ale v nouzi mohou stačit táborníkům i kotlíky se studenou vodou k
polévání, tak jak to dělali Indiáni, žijící daleko od vodních ploch. Kostru zhotovíme z 12 až 14 lískových nebo
vrbových prutů silných jako palec a dlouhých 2,5 až 3 m. Dveře směřují vždy na východ. Na zemi naměříme kruh o
průměru 2 až 2,5 m. Kolíkem uděláme po obvodu kruhu asi 20 cm hluboké kolmé díry. U dveří dva otvory 60 cm od
sebe, zbývající v pravidelných vzdálenostech. Do otvorů se pak zasadí pruty podle obrázku tak, aby v nejvyšším
místě byla kostra vysoká jeden a čtvrt metru. Pruty se svazují navzájem řemínky nebo kousky vrbové kůry. Nejsou-
li pruty dostatečně dlouhé, můžeme i zasadit vždy proti sobě dva pruty kratší délky a nahoře svázat. Protože
nemáme bizoní kůže, pokryjeme před saunováním kostru vším, co máme k dispozici. Dospod klademe látky, kterým
nevadí vlhko (celty, plachty), na ně pak dáváme deky, případně spacáky, aby tepelná izolace byla co
nejdokonalejší. Ve správně pokryté sauně musí být úplná tma. Podlahu sauny pokrývali Indiáni vrstvou čerstvé
šalvěje. My použijeme cokoliv, co nás odizoluje od studené země. Nízké sedačky nebo rohože z kulatiny, trávové
rohože či kusy staré plachtoviny. Ve středu chýše vyhloubíme jamku hlubokou asi 30 cm, o průměru asi 40 cm.
Vybranou hlínu opatrně přeneseme ven a asi dva metry před dveřmi z ní uděláme malý kopeček, který představuje
zemi, na níž žijeme. Připravíme asi dvacet kamenů dvakrát větších, než pěst a dostatek dřeva. Bukové či jiné
výhřevné dřevo je lepší, ale i smrk bude stačit. Na vhodném místě několik metrů od sauny uděláme plnou hranici na
níž i dovnitř dáme kameny. Oheň zapálíme z východní strany, protože východ je strana, na které se objevuje
životodárné slunce. Asi za hodinu po rozhoření hranice začnou být kameny rozžhavené do běla. K podávání kamenů si
připravíme silné dřevěné vidlice, metr a půl dlouhé a seříznuté na plocho. Proti polním lopatkám mají mimo jiné
tu výhodu, že nepřenesou dovnitř spolu s kameny žhavé uhlíky, které v chýši vytvářejí nepříjemný vzduch. Indiáni
nosili kameny dovnitř až poté, co se účastníci shromáždili uvnitř. Velkých kamenů se dává sedm, jako bylo sedm
dakotských kmenů, na ně se dávají další kameny až do zaplnění jamky. Pokud se v sauně bude střídat více
účastníků, udržuje pomocník v ohni další žhavé kameny na pozdější doplnění.

Pří zahájení INIPI - obřadu pocení - vysype náčelník z hlíny cestičku od kopečku k sauně, která představuje
Dobrou cestu. Při slavnostním saunování se na kopeček může položit bizoní lebka nebo jiný obřadní předmět. Potom
vcházejí svlečení účastníci do sauny tak, že všichni vcházejí nalevo a obcházejí jamku s kameny po směru
hodinových ručiček, nebo jak říkají Indiáni - se sluncem. Náčelník jde poslední a sedí nalevo od vchodu. Všichni
se posadí se zkříženýma nohama a pomocník venku saunu dokonale utěsní. Další část indiánského obřadu - kolování
obřadní dýmky a obětování tabáku.

Nyní všichni sedí v naprosté tmě, jen uprostřed chýše rudě žhnou kameny. Mysl je zcela oddělena od světa venku.
Teplo od kamenů je takové, že již nyní se tělo začíná potit. Nikdo nehovoří, panuje napětí, co se bude dít dále.

Po chvíli čekání v naprosté tmě náčelník buď chrstne na žhavé kameny vodu z kotlíku s horkou vodou svazkem bylin,
nebo z kotlíku s pitnou vodou nabere vodu do úst a stříkne ji na kameny. Působí to jako výstřel. Chýše se
okamžitě naplní žhnoucí parou. Je to téměř strašidelné. Náčelník tento úkon provede celkem čtyřikrát. Všichni se
sklánějí, protože u země je chladněji než u stropu, kde je teplo příliš velké. Rudý svit kamenů hasne, ale kameny
jsou stále žhavé. Náčelník posílá kotlík s pitnou vodou dokola, aby se každý mohl napít a z druhého kotlíku v
případě potřeby přilévá dutým bizoním rohem nebo naběračkou další vodu na kameny. Žár začíná být neúnosný. Každé
zvýšení teploty po přilití vody doprovázejí účastníci dakotským voláním HO! PILAMAYA! (ano, děkuji), případně
HIYA! PILAMAYA! (ne, děkuji), mají-li už dost. V kotlících s vodou jsou vonné byliny (mateřídouška, šalvěj, máta,
listy maliníku, atd.). Tyto byliny je možné přidat na kameny spolu s vodou, což vytvoří v INI TIPI zvláštní vonné
ovzduší. Kotlík s pitnou vodou koluje "se sluncem" a na rozdíl od kolování v týpí může jít i přes dveře. Po
dalších několika minutách, kdy se uvnitř už nedá vydržet, zavolá náčelník na pomocníka, aby nadzdvihl dveře.
Člověk by nikdy nevěřil, jak se může těšit na čerstvý vzduch, který vniká dovnitř. Nyní máme dvě možnosti, jak
pokračovat v obřadu INIPI. Indiáni zpravidla zůstávali uvnitř, jen se osvěžili čerstvým vzduchem, pak uzavřeli
dveře a v saunování pokračovali. To opakovali celkem čtyřikrát, pak teprve vyšli ven a ponořili se do ledové
vody. Ze sauny se vychází opět "se sluncem", náčelník jde tedy poslední.

Podle dakotských legend představuje temná chýše lůno Matky Země. Tma je přehlížením lidských názorů. Horké kameny
představují příchod života, horká pára tvořivou sílu vesmíru a dveře na východní straně symbolizují stranu
života, síly a rozbřesku moudrosti. Oheň, který rozehřívá kameny je PETA OWIHANKEŠNI - nekončící, nesmrtelný oheň.

"ZÁZNAM HISTORICKÉHO ZPŮSOBU"

Z amuletů a vizi čerpali Indiáni svou vnitřní sílu a měli proto neustále na paměti, jakým způsobem a odkud jim
byla tato vize seslána. Proto se každý den pečlivě připravovali na to, aby mohli přijmout znamení. Touto
přípravou jim byla očista - prostředek, který je činil způsobilé k tomu, aby mohli udržovat stálý vztah k Velkému
Tajemství. Očistu prováděli pomocí parní lázně v tradičně zbudovaných potních chýších. Teprve po tělesné a
duševní očistě byli připraveni komunikovat s Velkým Duchem. U některých kmenů se očista prováděla denně, v
mimořádných případech i několikrát za den. Zejména důležitá byla před každou závažnou událostí. V každé vesnici i
jejím okolí byly postaveny menší konstrukce ve tvaru polokoule, jejichž kostra byla zbudována z pružných vrbových
větví a prutů, krytá kůži nebo později jiným materiálem. Zde prováděl Indián očistný obřad, v němž hrály roli
přirozené výtvory a projevy přírody - kameny, oheň, voda, země a vzduch. V posvátném ohništi rozpálil kameny,
představující věčnou Matku Zemi a polil je vodou, aby vznikla pára, kterou si očistil tělo a po niž posílal
vzkazy. Za zpěvu posvátných písní si potíral tělo šalvějí a vonnými bylinami. Teprve pak byl připraven na to,
přijmout odpuštění a měl pocit, že začíná nový dobrý život. "Sauna" hrála v indiánském způsobu života ústřední
roli, neboť byla nezbytným prostředkem "komunikace". Za starých časů jí přikládali nesmírnou důležitost, více než
půstům a významným obřadům. Potní lázeň jim byla tělesnou očistou i lékem, a kadidlo, které při modlení pálili
jim
poskytovalo očistu duševní.

U Siouxů byl symbolický význam potní lázně bohatý. Na očistném obřadu se podílely všechny prvky a jevy vesmíru,
země a vše co z ní vzešlo - voda, oheň, kameny, ale i obyvatelé nebeské říše. Voda symbolizovala bytosti z rodiny
Hromu, jejichž příchod byl tak úderný, ale které přinášely i mnoho dobrého. Voda v nich rovněž vyvolávala
představu Jeho, který proudí jak vodní tok a vdechuje všemu kolem život. I ve vrbových větvích, tvořících
konstrukci chýše, spatřovali podobenství. Na podzim jejich listy odumíraly a vracely se na zem, na jaře znovu
ožívaly. Stejné tak lidé umírali, ale žili dál ve skutečném světě, kde není nic než věčný duch zesnulých. Potní
chýše jim byla symbolem vesmíru, v níž se soustřeďovalo vše pozemské i nebeské a očistným obřadem se stávala
prostředkem "komunikace". Kameny představovaly Matku Zemi, z níž vychází všechny plody. Oheň, v němž se žhavily
kameny, byl slunečním paprskem a symbolizoval moc Velkého Ducha, který prostřednictvím Slunce podporuje rozkvět
všeho živého. Mělká jamka uprostřed chýše, kam se kladly horké kameny, označovala střed vesmíru, kde sídlil sám
Velký Duch. Vše, co s očistným obřadem souviselo bylo pro Indiány posvátné a aby dosáhli dokonalé očisty, museli
správně chápat význam a smysl každého úkonu i předmětu, neboť jen tak mohl být obřad účinný. Stejně jako u týpí,
byl i vstup do potí chýše orientován vždy na východ. Asi deset kroků od vstupu bylo zbudováno posvátné ohniště
zvané "nekonečný oheň", a sice pomocí klacíků, směřujících na východ a západ, na než se položil další směrem na
sever a jih a o ně se pak opřely dokola klacky ve tvaru kužele. Do míst čtyř světových stran položili kameny. Při
rozdělávání ohně se modlili a chválili tvořivou silu a ochrannou moc. Při hloubené mělké jámě uprostřed chýše,
která jim byla jakýmsi oltářem, kam kladli rozpálené kameny, zarazili do země kolík, kolem nějž opsali koženým
řemínkem kruh. Tak vznikl "svatý" střed. Během tohoto úkonu se rovněž modlili a prosili o vyslyšení. Půdu, kterou
při hloubení jamky uprostřed chýše vykopali, použili k vytvoření úzké posvátné stezky, která vedla z chýše ven
směrem na východ a na jejím konci se ze zbytku půdy navršil malý kopeček. I při této činnosti se modlili, neboť
cestičku nazývali "posvátnou stezkou života", a když po ní kráčeli, symbolizovaly jejich kroky prosbu o milost a
ochranu po celý život. Do nově zbudované chýše vstupoval jako první Sioxský vůdce očistného obřadu s posvátnou
dýmkou. Do čtyř rohů jamky uprostřed chýše nasypal trochu tabáku a tím toto ohniště posvětil na oltář. Pak
zapálil vonné traviny, jejichž kouřem očistil sebe i dýmku a zapudil zlé mocnosti z prostoru lázně. Poté obětoval
trochu tabáku všem viditelným i neviditelným mocnostem, vyšel z chýše a po posvátné stezce kráčel až na její
konec, kde položil na navršený kopeček hlíny dýmku tak, aby hlavička směřovala na západ a troubel na východ.
Teprve pak vstoupili do chýše ostatní, kteří se měli zúčastnit očistného obřadu. Vstupovali nízkým vchodem
skloněni na znamení pokory. Uvnitř zachovali zpočátku mlčení a v duchu se soustředili na dobrotu Velkého Ducha.
Nato jim pomocník zvenčí, obvykle muž, někdy i žena, podal dovnitř dýmku. Každý z účastníků obřadu si postupně
zakouřil a přitom pronášel příslušné modlitby. Poté pomocník spustil vstupní chlopeň, takže uvnitř chýše nastala
tma, což bylo symbolem lidské nevědomosti. V průběhu celého očistného obřadu se celkem čtyřikrát otevřela vstupní
chlopeň, aby dovnitř proniklo světlo poznání a nevědomost rozptýlilo.

Hlavním tématem modliteb, provázejících celý obřad byly prosby, aby jim bylo dopřáno vidět srdcem tak dobře, jako
očima. Po skončení očistného obřadu odcházeli účastníci z chýše a za sebou symbolicky zanechávali tmu a
nevědomost. Jakoby vstupovali do nového života, na cestu, ozářenou právě nabytým světlem. Závěrečnou modlitbou
vyjadřovali přání, aby i budoucí generace kráčela touto posvátnou cestou. Čelní představitelé kmene Siouxů
přikládali očistným obřadům nesmírný význam a byli přesvědčeni, že když se pak od těchto obřadů v období jejich
existence v rezervacích upustilo, vedlo to k značné ztrátě moci a posléze k úpadku jejich národa.

zdroj: http://www.tenzor.cz/hgp_cz/to1/rady/initipi/initipi.htm

© Pravda a čest