Tato hvězda je vzdálená tisíce světelných let od naší planety. Kroužíce v početné soustavě planet okolo velikého
žhnoucího slunce, následuje v pomalu se otáčejícím prstenci hvězd ve velké vzdálenosti planetu Zemi.
Tato hvězda je stejně jako Země, obydlena duchovními bytostmi, lidmi. Naše Země je na této planetě známa pod
názvem Eher-la-ah a vztahují se k ní u tamnějších obyvatel veliké naděje.
Původně nazývali svoji planetu Vis-luuové – Vis-laa, což znamená zářící nebo také požehnaná. Tato planeta má dva
měsíce. Větší a menší. Od pradávných časů tradovalo se mezi Vis-luuany, že oba jsou synové svého otce – Slunce.
Čas od času se tělesa těchto měsíců zakrývala svými stíny, to když se na svých drahách křížily v elipsovitém
kroužení okolo planety. Mezi Vis-luuany znamenalo to velmi důležité období neboť jestliže „zvítězil“ větší bratr
nad menším, tu začala z půdy více vystupovat voda a přinášela na celá desetiletí úrodu a požehnání. Zvítězil-li
menší, tu bývalo pro celou následující generaci vody velmi málo a všechen život chřadl a strádal nedostatkem.
Těmto periodám, trvajícím po desetiletí se také přizpůsobil kromě jiného i tělesný aparát Vis-luuanů. Jejich
tělesné schránky jsou oproti pozemšťanům křehčí a drobnější. Přestože jsou dospělí muži často velmi houževnatí,
nebývají zpravidla větší, než pozemské dvanáctileté děti. Dorůst velikosti cca 170 cm bývá proto na této planetě
Vis-luu velkou výjimkou.
Tělesná velikost na planetě Vis-luu však není vnímána tak, jako by to bylo ve vztahu s pozemšťany, neboť veškeré
zdejší stavby a také i zvířata a rostliny jsou též úměrně menší. Nikdo z Vis-luuanů se proto nad tímto
nepozastavuje.
Zhruba před několika tisíci lety zrodil se na této planetě básník a věštec, který přinesl tamnějším obyvatelům
zvěst o tom, že nad bohem Sluncem a jeho dvěma syny vládne o mnoho větší a mocnější Bůh – Stvořitel všeho
jsoucího.
Tato zvěst však byla přijata více méně s nevolí neboť Vis-luuané si přivykli na své bohy – slunce a oba měsíce, a
nový Bůh jim připadal cizí, vzdálenější, a proto tuto zprávu přijali jen nemnozí z nich. Dokonce se určitý čas
stali ti, kdo toto nové náboženství přijali, posmívanými, méněcennými. Pro největší část Vis-luuanů byli bůh
Slunce a jeho synové dokonalými a tím nedotknutelnými vládci všeho života Vis-luuanů, které ovlivňovali.
Před dvěma tisíci let se však stalo něco neočekávaného. V době, kdy se měla tělesa obou měsíců míjet a velký
měsíc měl vystřídat ve svém vládnutí menší, objevila se v planetární soustavě kometa. Tato vlasatice prolétla
sice poměrně vzdáleně od planety Vis-luu, přesto však ovlivnila oběhovou dráhu obou měsíců natolik, že se tyto
téměř srazily. Přestože k přímé srážce nedošlo, stalo se následkem tohoto přiblížení něco zvláštního. Oba měsíce
svojí vzájemnou přitažlivou silou vysály ze svých povrchů obrovské množství prachu a kamení. Tento proud se
přitažlivě zavěsil za větší z měsíců a po obloze se tak roztáhl široký pás hustého mračna. Skrze toto mračno
pronikaly pak sluneční paprsky slaběji a tak, přestože měla nadejít generace hojnosti, nadešel čas netušené bídy
a umírání.
V tuto dobu zformoval se nový název planety. Namísto Vis-laa – požehnaná, začaly ji nazývat obyvatele Vis-luu –
prokletí.
Tato situace vyvolala mnohé náboženské střety mezi starým a novým náboženstvím. Přestože jinak Vis-luuové nikdy
své bližní nezraňovali, či dokonce nezabíjeli, protože jim to přišlo nemyslitelné, na mnoha místech došlo
nečekaně i k násilnostem mezi stoupenci nového a starého náboženství. Obě náboženství se obviňovala z toho, že
právě stoupenci toho druhého svým uctíváním vyvolali hněv a zkázu bohů.
Nakonec musel vládce planety, jenž vždy nastupuje právě s výměnou vlády měsíců, učinit rozhodný krok a zvolil
tehdy nové náboženství o neviditelném, všemoudrém Stvořiteli za uznané, jediné náboženství. Přesto všechno se
však život na planetě radikálně změnil. Lidé započali umírat o celé roky dříve, než bylo zvykem. Hojnost tamnější
skromné přírody stala se zcela minulostí. Vis-luuané ovládají techniku, která odpovídá pozemskému stupni
starověkých národů. Přesto vždy měli dostatek jídla a směli se radovat ze života. Rodina byla vždy pro zdejší
obyvatele základem. Mít méně, než pět dětí není zde zvykem. To vše se změnilo ode dne vesmírné katastrofy komety
a obou měsíců.
Asi dvě stě let po této události narodil se v rodině vládce syn, jenž se stal již ve svém mládí moudrým prorokem.
Tento začal hovořit o tom, že na vzdálenou hvězdu ve vesmíru přišel Syn neviditelného všemoudrého Boha. Hovořil o
Jeho vznešenosti a Jeho Božské laskavosti k těm, kdo ho následují k Otci.
Vis-luuané naslouchali těmto slovům s dětskýma toužícíma očima. V mnohém z nich probudilo se přání smět někdy
vstoupit na planetu, kterou nazývali Eher-la-ah – Modrý drahokam.
S tímto jménem v nitru vzhlíželi mnozí vzhůru, ke hvězdám. Časem vyvinula se pověra, že každý z těch, kdo chtějí
být nablízku Nejvyššímu, musí nejprve prožít život na požehnané hvězdě, kde žil Syn Boží mezi lidmi. O Zemi
hovořilo se jen v těch nejnádhernějších obrazech, o nádherné vodě, rostlinách, modrých jezerech a mořích a
zelených lesech.
Obyvatelé planety Vis-luu znají převážně vše zlatavé neboť na této planetě je obsaženo v horninách více zlata,
než na Zemi. Tento těžký kov je obsažen všude, koryta řek se třpytí zlatavým pískem, hory se blýskají ve slunci
zlatem neboť mnohé z nich jsou doslova prorostlé tímto žhavým kovem. Dříve nazývala se Vis-luu Zářící hvězdou
neboť obyvatelé této hvězdy používali zlato, jako kujný kov všude tam, kde na zemi je používána měď nebo olovo.
Tento kov není pro ně zdaleka tak cenným, jako u pozemšťanů.
Je samozřejmé, že jsou z něho vyráběny všechny kovové pomůcky, které na Zemi zastupuje právě měď, mosaz a další
slitiny. Mnohem více cennější na této planetě je modrý a růžový kámen – podobný pozemskému mramoru. Prastaré
legendy Vis-luuanů vypráví, že vznikl z prachu, když si bohové stavěli své obydlí. Také se k němu vzhlíží, jako
ke kameni, jenž je stavebním základem všude ve světlých výšinách, v Ráji. Tento kámen vyleštěný a osazený zlatými
doplňky je skutečně nádherným a zaujímá ponejvíce místa na oltářích k velebení Stvořitele. Po události, kdy
změnily se podmínky na této hvězdě, stala se celkově všechna příroda s oslabením slunečního záření tmavší. Také i
kdysi zářivé zlato, jakoby více zežloutlo a stalo se od pohledu těžkopádnějším. Tak mnozí obyvatelé této planety
žijí s touhou jednou smět vstoupit na planetu Eher-la-ah, na planetu Zemi, která je pro ně o mnoho požehnanější,
krásnější a je nutným mezistupněm na jejich cestě ke Světlu. Vědomí o dávné přítomnosti Syna Božího na planetě
Zemi, žene je po smrti do blízkosti této naší hvězdy. Zklamání jejich očekávání bývá pak nesmírné, když mohou ve
svém prožití nahlédnout, že tato hvězda, která směla nosit Světlého Syna Božího, je v mnohém temnější a krutější,
než jejich, až dětsky prostá, kdysi rodná planeta Vis-luu, daleko ve vesmírných dálavách. Mnozí přesto, hnáni
svým přáním, inkarnují se i přesto podle své zralosti do jednotlivých národů na zemi. Milostiplná páska zapomnění
odděluje je pak od vzpomínek na své dřívější bytí...
Převzato z:www.ao-institut.cz
© Pravda a čest