Cvrček a peníz
Jednou
opustil jeden indián rezervaci, aby navštívil bílého muže, svého
přítele. Pohybovat se po městě mezi vším tím hlukem, auty a
mnoha lidmi bylo pro indiána nové a neobvyklé. Když spolu oba
muži kráčeli ulicí, náhle se indián dotkl ramene svého přítele a
tiše řekl : „Zastav se. Slyšíš také, co slyším já ?“ Bílý muž
poslechl, zastavil se a prohlásil : „Všechno, co slyším je
houkání aut a rachocení autobusů. A pak také hlasy a kroky mnoha
lidí. Co slyšíš ty ?“ „Slyším úplně nablízku cvrkat cvrčka.“
odpověděl indián. Bílý muž se znovu zaposlouchal. Pak zavrtěl
hlavou. „Musíš se mýlit“ prohlásil „tady nejsou žádní cvrčci. A
kdyby tu přeci nějací byli, člověk by jejich cvrkot v takovém
hluku stejně neslyšel.“
Indián kousek poodešel a zastavil se u zdi nějakého domu, po kterém se pnulo psí víno. Rozhrnul lístky a tam – k velkému údivu bílého muže- skutečně seděl cvrček a hlasitě cvrkal. Teď, když běloch cvrčka viděl, zdál se mu jeho cvrkot nápadný a hlasitý. Když potom kráčeli dál, vysvětloval svému indiánskému příteli : „Přirozeně, že jsi mohl slyšet toho cvrčka jen ty sám. Tvůj sluch je totiž lepší než můj. Indiáni umějí lépe naslouchat než bílí.“ Indián se usmál, zavrtěl hlavou a pravil : „Mýlíš se, příteli. Sluch indiána není horši ani lepší než sluch bílého muže. Dávej pozor, dokážu ti to.“
Sáhl do kapsy , vytáhl padesáticentovou minci a hodil ji na silnici. Zazvonila na asfaltu a chodci, kteří kráčeli kolem, zpozorněli a začali se rozhlížet. Nakonec někdo minci našel, zvedl, strčil do kapsy a šel dál svou cestou. „Vidíš ?“ řekl indián svému příteli. „Zvuk, který způsobila ta padesáticentová mince, nebyl hlasitější než cvrček, a přece jej slyšelo mnoho bílých mužů a hned se za ním otáčeli, zatímco zvuk cvrčka neslyšel nikdo kromě mne, protože všichni dobře slyšíme právě to, čeho jsme zvyklí si vážit."
Vyňatek z knihy Skautskou stezkou
Obrázek převzat z www.cdadafoto.webzdarma.cz